Město Dolní Poustevna
Dolní
Poustevna

Příroda

Poloha

Město Dolní Poustevna leží v západní části Šluknovského výběžku. Z geomorfologického hlediska náleží k celku Šluknovská pahorkatina, přesněji do okrsku Šenovská pahorkatina. Šluknovská pahorkatina vyplňuje téměř celé území Šluknovského výběžku, kromějeho jižní a jihozápadní části. Vznikla na horninách lužického žulového masivu a nejvýraznějšívrcholy, tvořené především mladými vulkanickými horninami, jsou Hrazený (608 m), Vlčí hora, Jitrovník (509 m) a Špičák u Varnsdorfu (544 m). Nejvýraznějšímivrchy v katastru města jsou Poustevník (454 m), kterému místní říkají též Špičák, a Spálenývrch (443 m).

Jedná se o mírně zvlněnou krajinu s výškovými rozdíly maximálně do 300 metrů, bez výrazných prvků, ale se zachovalou přírodou a střídavými lesními porosty. Šluknovská pahorkatina je jedním z nejstarších vyvřelých hlubinných těles ve střední Evropě. Na území Česka je složena ze čtyř základních typů hornin, starých 510–570 mil. let (rumburská a brtnická biotitická žula, granodiorit a dvojslídný granodiorit).

 

Geologie

Z geologického hlediska není okolí Dolní Poustevny, na rozdíl od většiny území Ústeckého kraje, příliš pestré. Horniny většiny kopců a svahů jsou tvořeny dvojslídným středně zrnitým granodioritem (patří mezi žuly), který pochází z přelomu starohor a prvohor (ordovik svrchní, stáří cca 450 mil. let). Na jihu katastru nalézáme v úzkém pruhu také horninu dolerit stejného stáří. Pouze vrch Poustevník je mnohem mladší a je vulkanického (sopečného) původu. Je tvořen horninou zvanou bazaltoid, která vznikala sopečnou činností ve třetihorách (eocén až pleistocén, stáří cca 20 mil. let). V údolích jsou horniny překryty sedimenty především čtvrtohorního původu. Ve většině údolí nalézáme typickou hlínu, štěrk a písek, pouze v okolí části města Karlín také slatiny, rašeliny a hnilokal.

Jak již bylo řečeno, horniny Českého masivu vystupující zde na povrch patří mezi nejstarší ve střední Evropě. Proto i historie této krajiny je velmi pestrá. Současná tvář krajiny byla formována především dlouhodobou erozí hornin vyvrásněných na přelomu starohor a prvohor, většina kopců má proto oblý tvar a široké hřbety. Ty špičaté (např. Poustevník u Nové Vísky) vznikly sopečnou činností ve třetihorách, kdy sopečné materiály prorazily starý žulový plášť a pronikly na povrch. Ve čtvrtohorách byl vzhled krajiny dotvořen také pevninským ledovcem, který do Šluknovského výběžku jako na jedno z mála míst v České republice zasahoval. Ledovec přinesl horniny severoevropského původu, zejména ze Skandinávie a Pobaltí, k nimž patří i známé bludné balvany, které se však v katastru města nevyskytují. Při tání ledovců zaplnily nánosy štěrkopísků již plochá údolí a dotvořily tak současný reliéf krajiny s nevelkými výškovými rozdíly.

Půdy jsou samozřejmě také závislé na horninovém podkladu a historickém vývoji krajiny. V katastru města převládají především pseudogleje a kambizemě, v okolí Karlína také slatiny a rašeliny. Pseudogleje jsou půdy vznikající na nepropustném podloží v místech se špatným odtokem. Zamokřování srážkovou vodou, střídající se s obdobím sucha, vyvolává redukci a difúzi sloučenin železa a manganu, projevující se mimo jiné charakteristickým nápadným bělošedým zbarvením v ochuzeném (eluviálním) horizontu a rezavošedým mramorováním v obohaceném (iluviálním) horizontu. Kambizemě převažují v reliéfu pahorkatin až hornatin se svahovinami z přemístěných zvětralin pevných i zpevnělých hornin, ovlivněných klimaticky a částečně horninovým podložím. Jsou vázányna členitý reliéf (svahy, vrcholy). Pro kambizemě je typická malá mocnost půdního profilu, která je činí zemědělsky méně hodnotnými. Jsou však výborným substrátem pro les, který je také v katastru města bohatě vyvinut.

 

Vodopis

Přestože Šluknovským výběžkem probíhá evropské rozvodí Baltského a Severního moře, všechny vody v katastru města Dolní Poustevna tečou do Labe a následně do Severního moře. Dosti vlhké podnebí dalo vzniknout husté síti vodních toků (specifický odtok dosahuje většinou hodnot nad 10 litrů za sekundu na km2), z nichž většina má přírodní charakteristickou dobrou kvalitu vody. Vody z hlubinných pramenů jsou vzhledem k poloze na Lužickém plutonu bohaté na obsah rozpuštěného radonu, a je proto nutné při konzumaci hladinu radonu kontrolovat.

Páteř katastru tvoří Luční potok, přitékající od Severního a Lobendavy, s pravostranným přítokem Mýdlovým potokem. Místními je též nazýván potokem Poustevenským. U státní hranice se blízko kóty 295 metrů nad mořem spojuje s Vilémovským potokem. Ten přivádí vodu od Lipové, Velkého Šenova a Mikulášovic. Dále pak jako Sebnický potok teče až do Labe. Z velké části jsou zachována původní koryta toků, pouze v obcích jsou z bezpečnostních nebo praktických důvodů upravena. Díky přírodnímu charakteru tvoří místní potoky opravdu potěšení pro duši a skýtají domov mnoha živočichům a rostlinám, například i vzácné vydře říční.

Klimatické podmínky nejsou ideální pro intenzivní chov ryb, a proto rybníky v katastru města mají spíše přírodní charakter a vhodně doplňují okolní přírodní krásy a bohatství. V krajině tvoří bezesporu velké zpestření a jejich přírodní charakter je nutno, jak z pohledu ochrany přírody, tak i rozvoje turistiky, uchovat i do budoucna. Bohužel, současný vývoj zavdává důvod spíše k obavám.

 

Podnebí

Podnebí celého Šluknovského výběžku je poměrně specifické a odlišuje se od vnitřních Čech především díky plynulé návaznosti na německé a polské roviny. Vnitřní Čechy jsou oddělenyLužickými, Krušnými a jinými horami, a proto vliv oceánského klimatu je méně patrný. Zimy jsou zde tedy díky návaznosti na oceán mírnější, léta naopak chladnější a deštivější. Typická je také větší oblačnost. Na průběh ročních i denních teplot má samozřejmě velkývliv nadmořská výška a reliéf krajiny.

Dolní Poustevna patří do mírně teplé klimatické oblasti, která je charakterizována průměrnou červencovou teplotou vzduchu 16 až 17 °C, průměrnou lednovou teplotou -2 až -3 °C,dvaceti až třiceti letními, a sto deseti až sto třiceti mrazivými dny v roce. Roční průměrteplot se pohybuje okolo 7 °C. Podnebí je zde vlhčí a srážkový úhrn činí 600 až 750 mm ročně. Nejvíce srážek připadánejčastěji na červenec. Převládají západní směry proudění (až 57 % větrů). Právě otevřenost této oblasti k západnímu, severozápadnímu a severnímu proudění silně zvyšuje oceánitu podnebí.

 

Krajina

Historie osídlení nespadá do této kapitoly, nicméně ji zde alespoň zmíním. Současnývzhled krajiny je samozřejmě v hrubých rysech vytvářen její dlouhou geologickou a přírodníhistorií, ale právě lidské osídlení dodalo krajině nynější jemnou podobu. Vše, codnes vidíme na povrchu, je činností člověka ovlivněno. Od lesů přes pastviny a louky ažpo lidská sídla. A z velké části také díky šetrnému lidskému působení je tato krajina dnestak malebná. Pozornému návštěvníkovi jistě neujde, že zde dnes téměř chybí orná půda.Ta byla v posledních desetiletích nahrazena především loukami a pastvinami. Samozřejměto zčásti souvisí s kvalitou půdy, zčásti s vývojem zemědělství v dnešní době. Avšak příroděje současný stav jen ku prospěchu. Splachy půdy jsou dnes zcela minimální a kvalitavody v povrchových tocích je vysoká. To je navíc podpořeno vysokým podílem lesů v katastru města. Struktura naprosté většiny z nichje již přeměněna. Původní acidofilní bikové, jedlové,březové a borové doubravy, v nejvyšších částech takékvětnaté bučiny, jsou dnes nahrazeny hospodářskýmilesy, z větší části smrkovými monokulturami, místys příměsí listnatých dřevin. Druhově bohatší lesy senacházejí především západně od Lučního potoka,kde najdeme četné listnaté i smíšené lesy. Co všakz hlediska krajinně estetického i přírodního nesmímeopomenout, je rozptýlená zeleň. Je zde totiž zastoupenav hojné míře, čímž se Dolní Poustevna odlišujeod velké části českých měst a krajin. Rozptýlenázeleň je fenomén veskrze pozitivní. Pomáhá zadržovatvodu v krajině, láká mnohé rostlinné a živočišnédruhy a v zemědělské krajině jim tak skýtá častoposlední útočiště a blahodárně také působí na lidskoupsychiku. Snad každému je příjemné procházetse po místních loukách a těšit se pohledem na četnéremízky, lesíky, ovocné stromy či mohutné solitérníduby a buky. Rozptýlenou zeleň je proto třeba důsledněopečovávat a nenechat ji zmizet. Je to právěona, co dotváří místní podmanivou krásu krajiny.

 

Vegetace

Krajinu Šluknovského výběžku podmiňuje vedle utváření terénu i její rostlinný kryt. Ten díky doznívajícím vlivům oceánského klimatu zůstává svěže zelený i v suchých letních obdobích, kdy jinde vegetace trpí nedostatkem vlhkosti. Dolní Poustevna patří do oblasti mezofytika, tedy středně teplé oblasti, kde se potkávají druhy chladnomilné s teplomilnými. Původní lesníporosty jsou dnes nahrazeny většinou smrkovými monokulturami, místy s příměsí listnáčů. Obecně jsou hospodářské smrkové lesy druhově mnohem chudší, ale i v nich naleznete několik zajímavých rostlin k vidění. V květnu zde rozkvétají jedovaté konvalinky se zvonečkovitými bílými květy. V dubnu či květnu upoutá drobnými bílými květy v hroznovitém květenství jinak nenápadný pstroček dvoulistý. Přehlédnout ho lze snadno, dorůstá 5–25 cm, ve smrkových lesích je však běžný a zaujme nejen bílým květenstvím, ale i kulatými červenými bobulemi, které dozrávají v houbařské sezoně. Přidávat ho do smaženice by se však nevyplatilo, je značně jedovatý. Smrkové monokultury jsou stinné a v jejich podrostu častozcela chybějí další druhy rostlin.

Smíšené lesy hostí mnohem více druhů rostlin než čistě smrkové monokultury. K archaickým druhům s předky až v dávných prvohorách patří kapradiny a přesličky. Hojná hasivka orličí tvoří často velké porosty nejen v lesích, ale i na jejich okrajích. Její lehoučké výtrusy jsou roznášeny větrem na dlouhé vzdálenosti, a tak ji můžete najít po celém světě v lesích Dolní Poustevny, stejně jako třeba v Austrálii či Jižní Americe. Ostatní druhy kapradin, například zde hojná papratka samičí či kapraď samec, většinou netvoří souvislé porosty. Rozšířená je také přeslička lesní. Z kvetoucích bylin je běžný drobný šťavel kyselý. Listy připomíná jetel, kvete nápadnými bílými květy. Lipnice hajní, jemná tráva rostoucí ve světlejších lesích, zde místy tvoří souvislé koberce. Také bika lesní, drobná rostlina s chlupatými listy, zde roste hojně. K nápadným druhům patří náprstník červený s fialovými trubkovitými květy. Výškou až 1,5 m zaujme pozornost, ale pozor, je jedovatý. Výtažky z něho se používají na léčbu srdce. Souvislé žlutě kvetoucí porosty zde tvoří starček hajní. Lesní cesty či potoky místy lemuje devětsil bílý či vzácně udatna lesní. Ve zbytcích bučin naleznete drobnou bíle kvetoucí mařinku vonnou, příbuznou svízelům. Typické pro bučiny jsou kyčelnice devítilistá a cibulkonosná. Té v paždí listů vyrůstá řada drobných tmavých „cibulek“. Ochutnejte, jsou výborné a chutnají jako kedluben. Svěže zelený podrost plný rostlinných druhů naleznete také v teplomilných doubravách s převažujícími duby a jasany mezi Horní Poustevnou a Novou Vískou. K těm nejnápadnějším patří černýš lesní s pestrými fialovožlutými květenstvími. Až 50 cm vysoký zvonek kopřivolistý vyniká krásnými fialovými květy. V jarním období zde fialově kvete také nízký jaterník podléška. Krásně vyvinuté přípotoční jasanovo-olšové luhy podél Vilémovského potoka rozkvétají zjara tisíci květů sasanky hajní a orseje jarního, podél vody i blatouchubahenního. V keřovém patře zde dominuje především střemcha hroznovitá s bílými hroznovitými, intenzivně vonícími květy, která se dříve používala v košíkářství. Její pevné a ohebné větve tvořily rukojeť košíků. Přechod mezi lesní a luční vegetací lze pozorovat v rozptýlené zeleni mezi Horní a Dolní Poustevnou. Prolínají se zde druhy lesní a nelesní, specifických rostlinných druhů je zde minimum. Rozptýlená zeleň je však významná pro mnoho živočišných druhů, které jinde nenajdeme.

Nelesní společenstva jsou také velmi pestrá. Naštěstí je orné půdy v katastru Dolní Poustevny pouze minimum. Časté jsou naopak louky a pastviny. Některé louky jsou intenzivně obhospodařované a druhově chudé. Poznáme je podle hojné hošťovíku tupolistého či několika druhů smetánek, běžně zvaných pampelišky. Především některé pastviny v okolí Karlína jsou naopak botanicky velmi zajímavé. Mnohé druhy trav zde rostou v doprovodu jestřábníku chlupáčku a mochny husí. Občas se vyskytují také orchideje, například prstnatec májový. Všechny druhy orchidejí jsou citlivé na hnojení. Nesnášejí umělá dusíkatá hnojiva a z hnojených luk rychle mizí. Jsou také životně závislé na podhoubí hub, které jim pomáhá s výživou a bez něhož nejsouschopné přežít. Pestré jsou také podmáčené louky v údolí Lučního potoka. Dominuje zde tužebník jilmový, pcháč zelinný či nápadné rdesno hadí kořen. Z vodních druhů rostlin zdejších rybníků uveďme žlutě kvetoucí divoké kosatce žluté, orobinec širolistý či rákos obecný, tvořící souvislé porosty, nebo třeba vzácné druhy rdestů z rybníčků na západním okraji Dolní Poustevny.

 

Fauna

Pestrost živočišné říše je nepředstavitelná a v České republice nalézáme desetitisíce druhů.

Mnozí bezobratlí jsou vázáni na vody a v jejich okolí tak nalézáme řadu nápadných druhů. K největším z nich patří vážky. U rybníků zde můžete pozorovat například modrozelené šídlokrálovské, dosahující rozpětí křídel až 11 cm. Nápadná je také vážka ploská se svítivě světlemodrým plochým zadečkem nebo drobnější šidélko rudoočko s modrým tělem a nápadně rudýma očima. Pozoruhodné jsou rovněž jepice, žijící většinu života na vodním dně. Po přeměněna dospělce žijí jen několik dní, rozmnožují se a umírají. Hojná je zde například jepice obecná. Na dně potoků a rybníků naleznete také larvy chrostíků, které si stavějí ochranné schránky z kamínků, rostlinných zbytků či drobných ulit vodních šneků. K největším vodním broukům patří potápník vroubený. Pozor na jeho kusadla. Je to dravec, který prokousne i lidskou kůži, pokud se mu snažíte ublížit. V okolí vod či přímo ve vodě nalézáme mnoho druhů měkkýšů. Od drobných jantarek s tenoučkou průsvitnou ulitou, žijících v okolí vod na mokřadní vegetaci, přes velké plovatky bahenní, které nalézáme nejčastěji na vegetaci přímo ve vodě, až po ohroženou škebli rybniční. Ta dosahuje rozměrů až 25 cm a je ohrožena především odbahňováním rybníků. Většinu života tráví filtrováním vody v sedimentech nádrží. V suchozemských biotopech patří k nejnápadnějším velké druhy brouků a motýlů. Nelétavý dravý střevlík kožitý dosahuje velikosti až 4 cm. Podobně jako ostatní druhy velkých střevlíků vypouští v případě ohrožení ostře páchnoucí látky. Z motýlů jmenujme například všudy přítomného okáče pýrového, babočku kopřivovou či babočku admirála nebo pestře žlutého otakárka fenyklového. K pozoruhodným motýlům patří dlouhozobka svízelová. Často zalétá i do zahrádek či na květináče a vynikádlouhým sosákem, kterým saje nektar z květů. Sání provádí v letu, kdy visí nad květem a velice rychle mává křídly. Bývá proto mylně považována za kolibříka.

Díky členité krajině, množství rozptýlené zeleně, smíšených i listnatých lesů a hojné přítomnosti vody jei pestrost obratlovců pozoruhodná. Ve vodních tocích stále nalézáme populace pstruhů potočních a vranek obecných, ryb vzezřením připomínajících tvory dávno vymřelé. V rybnících nalezneme především hospodářsky využívané ryby, vedle kterých však přežívají i divoké druhy. Například lín obecný s jemnými lesklými zelenými šupinami nebo plotice obecná s červeným okem jsou stále běžné. Úhoři říční, jejichž cesta do moře za rozmnožováním a následný návrat mladých ryb zpátky jsou komplikovány znečištěním toků a vodními přehradami, jsou dosazováni uměle. Také všichni místní obojživelníci jsou vázáni na vodu, přinejmenším v době rozmnožování. K nejhojnějším druhům žab patří skokan hnědý a ropucha obecná. Oba druhy po nakladení vajíček opouštějí vodní nádrže a rozptylují se do krajiny, často i k lidským sídlům. Vzácná je naopak nenápadná blatnice skvrnitá, která se na zimu zahrabává hluboko do země. Její pulci dosahují délky až 15 cma výrazně tak přerůstají vlastní rodiče. Při metamorfóze z nich však opět vzniknou „drobné“ blatnice. Za deštivých dnů můžete v lesích vzácně potkat černožlutého mloka skvrnitého. I některé plazy nalezneme na březích vod. Užovka obojková, nejhojnější had v okolí Dolní Poustevny, loví s oblibou obojživelníky a ptáky u vody či přímo v ní. Je to vynikající plavec. Nemusíte se jí obávat, není jedovatá. Ostatní druhy plazů zastihnete nejčastěji na suchých, stinných místech. Hojné jsou ještěrky živorodá i obecná, slepýš křehký, vzácná naopak zmije obecná.

Ptáků zde můžeme pozorovat hodně přes sto druhů. Z těch nejnápadnějších uvedu čápa černého. Je to plachý druh, který loví potravu na drobných vodních tocích a hnízdí skrytě v lesích, nejčastěji ho tedy uvidíte v letu. Poznáte ho lehce, kromě bíléhobřicha je celý černý, s jasně červeným zobákem. K dalším nápadným druhům patří například volavka popelavá nebo káně lesní a poštolka obecná, které patří mezi naše nejběžnější dravce. Řídce se vyskytuje také včelojed lesní, který s oblibou vyhrabává zemní hnízda vos a živí se jejich plástvemi. Nepřeberné druhy ptáků žijící v křovinách je obtížné rozlišovat bez kvalitního dalekohledu. Hlasem však mezi nimi vyniká jeden z našich nejlepších pěvců, slavík obecný. Jeho klokot a bubnování jsou nezaměnitelné, obzvláště pokud se ozývá pozdě do noci, kdy již jiné druhy přestaly zpívat. Mňoukavým hlasem na sebe také často upozorní jinak nenápadný datel černý. Zahrady a zeleň ve městech a obcích se staly bezpečným útočištěm pro mnoho druhů, které tak snadno může pozorovat každý zvídavý obyvatel. Rehek domácí, zvaný též kominíček, rád zpívá z hřebenů střech, často již od brzkých ranních hodin. Později se k němu přidávají například kosi černí či červenky obecné. Lidská sídla s námi sdílejí kuny skalní, živící se pestrou stravou od bobulí a ovoce přes drobný hmyz, ptačí vejce ažpo naše slepice či odpadky z našich domácností. Jejich hlučnost, velikost či trus je často prozradí.

Vedle nich zde ale žije řada dalších druhů, drobných hlodavců, hmyzožravců a letounů, které téměř neregistrujeme. Myš domácí, věrného průvodce lidí, známe všichni. Drobné rejsky obecné a malé čibělozubky šedé, živící se hmyzem, registrují jen někteří z nás. Také netopýři, například netopýr velký, hvízdavý či rezavý, obývají lidská sídla a v noci loví hmyz v jejich okolí. Mezi nejvzácnější savce v katastru Dolní Poustevny jistě patří náš největší hlodavec – bobr evropský, který sem pravidelně zavítá. Pozorován byl nejčastěji na Vilémovském potoce. Také vydra říční zde znovu našla svůj domov,poté co v sedmdesátých letech zmizela z naprostévětšiny území České republiky. Nyní obývá všechnyzdejší potoky a pravidelně navštěvuje místní rybníky, kde s oblibou loví. Krajina v oblasti Dolní Poustevny skýtá opravdu velké bohatství a pro pozorné milovníky přírody jev ní neustále co objevovat. Dokonce i odborníci zdenalézají stále nové a nové druhy, neboť oblast nejenže není z přírodovědného hlediska detailně zmapovaná, ale samozřejmě se stále proměňuje.

 

Zdroj textu: kniha Dolní Poustevna, 2008

Život v obci

Facebook Města

Facebook

Katalog sociálních služeb

Komunitní plánování na Šluknovsku - Katalog poskytovatelů sociálních služeb

Aktuální počasí

<<
>>
dnes, úterý 19. 3. 2024
polojasno 11 °C -1 °C
polojasno, jižní větřík
vítrJ, 2.36m/s
tlak1021hPa
vlhkost36%

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Mobilní aplikace

logo mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE:4
DNES:205
TÝDEN:812
CELKEM:1065995

Naši partneři